\"Cesty za poznáním\" Německo

1. den 19.9 - 20.9. 2015
Scházíme se u kruhového objezdu a už za deset dvanáct máme všechny žáky i učitele. Takže můžeme vyjet. Cesta ubíhá v klidu, děti natěšeně sdělují první dojmy z nočního balení a odjezdu. První školu nabíráme v Polešovicích ještě v předstihu a autobus je plnější o dvacet žáků a dvě učitelky.
Jsou přesně 3 hodiny ráno a náš NEOPLÁN vyráží směr Veselí nad Moravou, abychom zde vyzvedli žáky zdejší školy. Pro nás – sedící ve druhém patře – to byla i zkouška odvahy, neboť autobus statečně rozrážel větve stromů lemující úzké uličky sídliště Hutník. Také odbočování do bočních ulic stálo zato – taktak jsme se vyhnuli dopravním značkám. Po nalezení ZŠ jsme konečně mohli vyrazit směr Brno a Praha. Německé hranice jsme přejeli v 10.40 ,ale ihned za hranicí jsme byli nuceni odbočit na odstavný pruh,kde jsme očekávali jistou prohlídku našeho autobusu. Ale naštěstí jsme mohli pokračovat bez velkého zdržení. 
     Za necelou hodinku jsme dorazili do Drážďan, kde jsme si prohlédli Brühlovu terasu, kostel Frauenkirche, 101 m dlouhou fresku Fürstenzug a na závěr s napětím očekávaný Zwinger. Uvnitř jsme navštívili Obrazárnu starých mistrů s obdivovanou Sixtinskou Madonou , Sbírku porcelánu a Matematicko-fyzikální salón plný úchvatných dobových  hodin a hodinek, globusů a jiných věciček nutných v dřívějších dobách k cestování především po moři. 
      O půl třetí jsme Drážďany opustili a uháněli po dálnici do Berlína. V Berlíně jsme zaparkovali u jedné z nejvýznamnějších historických budov Reichstag, kde dodnes zasedá spolkový sněm. Bohužel vnitřní prohlídky jsou beznadějně obsazené. Vedle této budovy jsme shlédli  i Bundestag, moderní sídlo spolkového sněmu. Protože se nedaleko nachází i Das Branderburger Tor( Braniborská brána), nevynechali jsme příležitost vyfotit si ji ze všech stran. Poté jsme se přesunuli k autobusu, abychom se dostavili na místo prvního setkání s rodinami, které ubytovávaly naše žáky. A nastalo to pravé dobrodružství. V haldě 60 –ti kufrů najít ten správný, najít odpovídající místo k zastavení , nejistá průvodkyně– to je jen malý výčet momentů, které vedly k nervozitě pana řidiče. Přesto se nám podařilo všechny děti s úspěchem ubytovat.

    

2. den 21.9. 2015
     Děti strávily první noc u svých rodin. Všechny byly se svým ubytováním i stravou spokojené a těšily se na další den v Berlíně. Opět menší problémy při parkování autobusu překryly následující zážitky : Památník holocaustu, Potsdamer  Platz s fragmenty Berlínské zdi (žáci správně určili bývalou východní a západní  část), Sony centrum, kde odehrává každoroční festival Berlinale. Zde jsme stáli na stejném místě, kde  z limuzíny vystoupili např. Angelina Jolie s Bredem nebo Johny Depp. A také se zde  začalo utrácet první kapesné za různé životabudiče z vyhlášeného a drahého Starbucksu. 
     Pak jsme se naším autobusem s čerstvě vyleštěnými okny přemístili k Olympijskému stadionu. Již při příjezdu nás upoutala velikost stadionu , a to jsme ještě netušili , jak nás za chvíli ještě více ohromí. Všem nám připomínal římské koloseum, což nám potvrdila naše průvodkyně. Od ní jsme se také dozvěděli, že stadion nechal postavit Adolf Hitler jako svoji propagandu pro vytvoření 3.říše. Na malou chvíli jsme se stali VIP fanoušky i světoznámými sportovci. Procházeli jsme se prostory, do kterých mají přístup jenom oni.
     Při vstupu do našeho čerstvě vyluxovaného autobusu si žáci pod dohledem pana řidiče pečlivě očistili čistou obuv a  opět jsme se přesunuli do centra města. Zde u Gedächtniskirche na nás dýchla válečná minulost Berlína. Z kdysi monumentálního kostela zůstala po bombardování pouze jedna věž. Jinou dobu historie nám připomněl obchodní dům KaDeWe  jakož i bývalý hraniční přechod mezi Východním a Západním Berlínem nazývaný Checkpoint Charley. Příjemný den jsme zakončili prohlídkou nejkrásnějšího náměstí v Berlíně Gendarmenmarkt.

    

3. den 22.9. 2015
     Na tento den se většina žáků moc netěšila. Ráno jich totiž autobus zavezl  do školy . Po rozřazení  do skupin podle úrovně jazykových znalostí jim začala výuka s německými lektory. Zpočátku měli žáci obavy, ale ty se rozplynuly hned s první přestávkou. Žáci si navzájem vyměnili první dojmy a zjistili, že na tom nejsou nejhůř. Výuka byla ukončena ve 12 hodin.
     Odpoledne jsme strávili v městě Potsdam – Postupim. Prohlídku jsme začali v centru města u Malé braniborské brány, poté jsme pokračovali k zámku Sanssouci, který je Němci nazýván Malé Versailes. Zámek i okolí bylo opravdu půvabné, jelikož majitel zámku Fridrich Velký se nechal inspirovat okázalostí francouzského panovníka Ludvíka XIV. Zpět k autobusu jsme se dostali krásným parkem a naším dalším cílem měl být nedaleký Cecilienhof. Díky velké zálibě našeho pana řidiče podnikat neplánované okružní jízdy městy, stal se z blízkého cíle cíl vzdálenější. No ale Churchil a ti dva další to sem taky neměli zrovna blízko. Právě v tomto zámečku proběhla v roce 1945 poválečná jednání o následném uspořádání Evropy.  Proto byl výklad velmi přínosný pro deváťáky, kteří budou v dějepise tuto Postupimskou konferenci probírat. Německý výklad s českým tlumočením zaujal i ostatní žáky. Další náročný den byl za námi a my se těšili ke svým rodinám. Poznámka typu „ necpěte ty papírky do popelníků, já to po vás nebudu uklízet!“ nás už nemohla rozhodit.

    

4. den 23.9. 2015
     Středeční dopoledne žáci strávili opět ve škole. V hodinách probírali především reálie Německa, které většinu žáků bavily. Po škole je čekalo vytoužené nakupování na Alexandrově náměstí. Holky vzaly útokem hlavně Primark. Po 2,5 hodinách nákupů se většina žáků i učitelů vracela s mnoha taškami a úsměvem na rtu. Ten nás všechny neopustil ani ve výšce 203 m na Televizní věži – Fernsehturm se vypíná až do  368m.  Zde jsme měli Berlín jak na dlani. Hledali jsme především ty památky, které jsme už navštívili.
     Večer byl ještě daleko a tak jsme měli  čas navštívit Berlin Story Muzeum. Měli jsme možnost dozvědět se interaktivní formou o historii Berlína. Všechny nás zaujala doba z 20. století. Mohli jsme si vyzkoušet staré telefony, posedět si v dobových židlích či si sáhnout na šaty ušité z různých nepříjemných  materiálů. ( Není dederon jako DeDeRon.)  Pak už na nás čekal dobře naladěný pan řidič a my se bez problémů dostali domů.
      
    

5. den 24.9. 2015
     Poslední den si žáci ve škole užili, protože pak už je čekalo volno.  Dnešními tématy bylo jídlo, povolání a fráze s nimi spojené. Na konci výuky obdrželi všichni certifikáty o absolvování kurzu. A pak nás čekala další jízda opět pečlivě vyluxovaným a naleštěným autobusem. Takže, kluci, pozor na své nagelované hlavičky a neopírat je o sklo.
      Všichni řádně připoutaní jsme se vydali východním směrem do koncentračního tábora Sachsenhausen. V autobuse jsme si snědli své svačinky (snad jsme moc nenadrobili) a přitom sledovali film Líbáš jako ďábel.
     Po humorném filmu přišla ledová sprcha v podobě návštěvy koncentračního tábora v Sachsenhausenu.  Procházeli jsme jednotlivé „baráky“, ve kterých se odehrával boj o přežití např. nemocnici, kuchyň, nedůstojné ubytovací prostory, garáže aj. Nejsilnější dojem v nás zanechalo místo, na kterém se pod jednou střechou dělo to nejhorší.  I když to nebyl vyhlazovací tábor jako v Osvětimi, vyhasly zde tisíce lidských životů.  Po takovém zážitku jsme se těšili ke svým rodinám.
      Jelikož nám po příjezdu do Berlína zbyla asi hodina času do návratu do rodin, měli jsme možnost dokoupit dárečky domů. Ti, co už nechtěli jít nakupovat, zůstali u autobusu a měli možnost sledovat  v přímém přenosu záběry z natáčení nějakého německého filmu. Scéna to byla velmi zajímavá.  Čekací doba se nám trochu protáhla, protože se jeden kluk z Veselí zamotal u Televizní věže. Nakonec jsme se všichni v pořádku sešli a vrátili se do rodin.

    

6. den 25.9. 2015
     Další krásné berlínské ráno a my - o hodinu dřív ( 7.00) - stojíme opět na našem Treffpunktu. Tentokrát je to naposledy. Žáci si sdělují své zážitky z posledního večera u svých rodin. Někde se objímali, někde si dali i dárečky. Paní koordinátorky pochválily všechny žáky za bezproblémový pobyt v rodinách a za slušné chování, navíc vyřídily také pochvaly od lektorů ze školy za znalosti, snaživost i chování.
   Po naložení kufrů vyrážíme směr Tropical Islands. Objekt připomínající obrovský skleník lze spatřit i z Televizní věže. Kolem  deváté hodiny jsme na místě, před námi je už jen zasloužené lenošení. Někteří zalehli do lehátek, jiní se rozběhli po nejrůznějších atrakcích. Našli se i tací, kteří si poctivě prošli naučnou stezku deštného pralesa. Po 6-ti hodinovém relaxu jsme se vrátili do našeho autobusu, kde všem mládežníkům náš milý pan řidič připravil teplé párečky nebo polévku. Nasyceni jsme se vydali na cestu domů. Po cestě nás čekali nejrůznější zácpy na dálnici, a tak cesta ubíhala velmi pomalu. Hranice jsme překročili v 19.45 a odtud již naše cesta pokračovala bez problémů až do Brna, kde se vyměnili řidiči.  
    Po druhé hodině ranní nastalo první loučení. Objímání našich zaláskovaných párů nebralo konce, až to vypadalo, že některé školy o své žáky přijdou, zatímco jiným školám přibudou. 
   Co říct závěrem? Všichni jsme prožili nádherný týden se skvělými lidmi, kteří se stali našimi přáteli, zlepšili si každý po svém německý ( někdo i anglický a ruský ) jazyk a za krásného počasí po celou dobu pobytu nasáli atmosféru Berlína.  Auf Wiedersehen, Berlin !  Mach´s gut !!